Příběhy našich pěstounských rodin

Pěstounem se člověk buď narodí, nebo nenarodí. Peníze to nezmění.

 

Reaguje paní Veronika Nedbalová na otázku, zda někdo může dělat pěstounství pro peníze. Společně s manželem vychovávají šest dětí a paní Veronice se tím splnil její sen o velké rodině.

Jak jsme se stali pěstouny

Manželé Nedbalovi uvažovali o adopci už před narozením své první biologické dcerky. Jejich úvahy však nabraly konkrétní podobu až v době, kdy se jim nedařilo mít druhé dítě biologickou cestou. „Rozhodli jsme se tehdy pětileté Lili pořídit sourozence osvojením“, říká paní Veronika a vzpomíná: „Přišla se k nám podívat sociální pracovnice, vysvětlila nám, co nás přibližně čeká, podívala se, jak žijeme, promluvila si s dcerou a představila nám i ostatní formy náhradní rodinné péče“. Po zvážení všech možností se manželé rozhodli svou žádost rozšířit o pěstounskou péči a přidali požadavek ohledně věku dítěte. „My jsme si přáli holčičku do pěti let, aby nebyla starší od naší biologické dcery. Ostatní specifika jako etnikum dítěte, jeho zdravotní stav, tolerance k alkoholu a drogám v graviditě apod. pro nás nebyly rozhodující“, říká paní Veronika.
Po obstarání posudků z práce, obce a od lékaře byl spis manželů Nedbalových postoupen na krajský úřad, který je dále vyzval k psychologickému posouzení. Následně museli absolvovat také přípravu náhradních rodičů. A jak na školení paní Veronika vzpomíná? „Školením jsme procházeli před deseti lety. Ačkoliv nás tehdy překvapilo, že lektorky, které přípravu vedly, samy neměly osobní zkušenost s přijatým dítětem, školení bylo skvělé. Přineslo nám spoustu pozitivního a potřebného do života náhradního rodiče. Už jen parta, která se tam vytvořila a která nám přinesla blízká přátelství na celý další život, je k nezaplacení“.

 

Celý příběh rodiny Nedbalových si můžete přečíst na http://hledamerodice.cz/pribehy/

 

 

 

 

 

Dávají lásku už šestému dítěti… třem jako pěstouni na přechodnou dobu!

 

Půlroční Petřík má štěstí. Už několik měsíců bydlí na přechodnou dobu u pěstounů v Kopřivnici. Dočasný domov plný lásky mu vytváří Alexandra Valchářová (47) s manželem Danielem (48).

 

Valchářovi mají tři vlastní už dospělé děti. „Nejstarší dcera je v Praze. Syn žije a studuje v Plzni. Nejmladší dcera má dvacet, bydlí s námi v domě a s dětmi nám pomáhá,“ prozradila Alexandra.

 

Nápad neteře

O pěstounech na přechodnou dobu se Alexandra dozvěděla od své neteře, která se do projektu taktéž chtěla zapojit, ale kvůli malým dětem jí to nebylo doporučeno. „Řekla mi, že jsme úplně ideální na tuto profesi. Manžel neměl námitky, a dokonce mě nečekaně dovezl na Krajský úřad v Ostravě, a že se tam na projekt zeptáme,“ řekla Alex.

 

Skvělé úřednice

 

 

 

Nervozita z Valchářových na úřadě v několika minutách spadla díky tamním pracovnicím. „Ženské jsou to na svých místech. Je vidět, že jim o ty děti skutečně jde. Jsou plné elánu. Vlastně i díky jejich nadšení jsme se do projektu zapojili,“ konstatoval Daniel.

 

První dítko

Po bezmála ročním kurzu se k nim dostalo první dítko. „To víte, že jsme byli nervózní. Ale Jiříček byl bezvadný. Pořád sledujeme jeho osud. Jsme rádi, že je zpátky ve své biologické rodině,“ sdělila Alexandra. Několikadenní Maruška žila u pěstounů dva měsíce. „Maminka dávno před porodem souhlasila s adopcí. Měla už dvě děti a byla sociálně slabá. Na poslední chvíli si vše rozmyslela a Marušku chtěla. Holčička putovala k nám a po vyřízení papírů šla zpátky k matce,“ podotkla Alexandra.

 

 

Celý příběh rodiny Valchařových si můžete přečíst na http://hledamerodice.cz/pribehy/